Rozhovor s Make My Heart Explode: Hurts nám prý ukradnou nápad pro své nové album

Synth-popvá formace Make My Heart Explode o sobě pomalu ale jistě dává světu vědět. Nedávno se kluci dokonce objevili jako předskokani britských Hurts. Co je pro ně v hudbě důležité a jak to bylo s Hurts, se dozvíte v našem rozhovoru.

Make My Heart Explode v LMB Make My Heart Explode v LMB Foto: Jakub Macháček, musicweb.cz

Jste poměrně mladá kapela. Jak jste se doposud zabydleli na české hudební scéně? Jak často vás mohou fanoušci slyšet hrát naživo?

Filip: Matematicky to vychází přesně na jeden a půl koncertu měsíčně (smích).

Vláďa: Bohužel většinu jsme odehráli v Praze. Určitě bychom strašně rádi hráli jinde po České republice. Snad se nám podaří zaujmout některou z větších kapel, aby nás vzali jako support na turné.

Zkuste charakterizovat svoji hudbu. Co je pro vás ve vašem uměleckém projevu nejdůležitější?

Filip: Máme rádi čistotu a jednoduchost, což se občas zaměňuje se sterilností. Myslím, že ořezat hudbu na bicí, basu, zpěv a jeden synťákový zvuk je naopak strašně složité. Každý nástroj, tón a výraz ve zpěvu pak musí mít přesně svoje místo a smysl. Určitě je pro nás zásadní správně ubírat než přidávat.

Kde se vzal název kapely Make My Heart Explode? Nevidíte nevýhodu v tak dlouhém jménu? Současné trendy mají tendenci spíše zkracovat…

Vláďa: Ani ne. Právě tím, že všichni zkracují, my prodlužujeme (smích). Myslím, že to vystihuje všechno, o čem je naše hudba i texty – je to živá a pozitivní hudba, ale zároveň hodně romantická.

Filip: Taky se nám v tom líbí ten imperativ.

 

Podívejte se, jak vypadají koncerty Make My Heart Explode

 

Vaši debutovou desku pokřtila Dara Rolins. Proč zrovna ona? Kde a jak jste se seznámili?

Filip: Seznámil nás náš společný kamarád Dan. Dary si fakt vážíme za to, kam to dotáhla, a taky za to, že na sobě stále maká, dělá nové věci a neustrnula.

Vláďa: Hrozně nám imponovalo, s jakou samozřejmostí přišla podpořit naprosto neznámou kapelu jenom proto, že se jí líbila naše deska. Nic z toho neměla a nikdy mít nebude.  A podle mě je tohle ryzí láska k hudbě, ne?

České kapely se dělí na ty, které jsou věrné svému jazyku, a anglicky zpívající. Vy patříte do druhé skupiny. Proč jste zvolili angličtinu? Napadlo vás někdy zpívat česky?

Vláďa: Upřímně? Nikdy (smích). Všechny kapely, co milujeme a co jsme kdy poslouchali, zpívaly anglicky. Pokud z něčeho vycházíš, musíš na tom stavět. A naše hudba v sobě prostě žádné odkazy na českou hudbu nenese. Naopak by od nás bylo umělé a strojené něco českého do hudby vnášet.

Objevili jste se v Roxy i na slovenském festivalu Grape. Dáváte přednost klubové scéně, nebo open air akcím?

Filip: Oboje má svoje kouzlo a baví nás stejně. Je to asi spíše o tom, kde ta hudba funguje nejlíp.

Vláďa: Ty skladby MMHE prostě evokují více prostoru a velikost. Přijde mi, že to lépe funguje na festivalech a větších pódiích než na intimní klubové scéně.

 

 

Předskakovali jste britskému duu Hurts. Jak hodnotíte jejich hudbu?

Filip: Hurts jsou opravdu novátoři a strašně se nám líbí, že do své hudby vnášejí takovou rafinovanou jednoduchost a čistotu. Snažíme se o to samé.

Jak jste se dostali ke spolupráci s Hurts?

Filip: Byla to dost velká náhoda. Celé turné s Hurts hraje kapela, která zrušila několik koncertů z turné. A místní promotér David Urban z DSMACKU nás oslovil, jestli bychom nechtěli hrát. Samozřejmě, že jsme hned řekli ano!

Mluvili jste s nimi?

Vláďa: Já jsem se bavil po koncertě s Adamem. Hrozně se mu líbil formát naší desky a prý nám ten nápad ukradnou na jejich příští album (smích).

Vy i Hurts se prezentujete jako synth-popové formace. Myslíte si, že synth-pop je žánrem, který bude v budoucnu udávat popu obecně směr?

Vláďa: Myslím, že synth-pop je jenom nálada, aranže a takový obal písničky. Ten obal se v cyklech mění podle trendů, vždycky je ale pod tím silná písnička, kde hraje nejdůležitější roli rytmus a melodická linka.

Filip: Přesně. Pokud bys vzala písničky zrovna třeba Hurts a okleštila je na kytaru a zpěv, tak tam je obyčejná písnička, která by stejně dobře fungovala před padesáti lety a bude fungovat i za padesát let.

Jak bude vypadat vaše budoucnost? Plánujete detailně, nebo vše necháváte plynout a čekáte na naplnění osudu?

Filip: Plány máme pořád, ty ale ne vždy vyjdou (smích).

Vláďa: Člověk musí jít za svým snem, zároveň ale umět přijímat věci s pokorou, jak přijdou. Myslím, že v hudbě to platí dvojnásob. 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Don Airey & Friends, Bounty Rock Cafe, Olomouc, 15. 3. 2019

    Poctivý a hutný rock rozezněl v pátek Bounty Rock Café v Olomouci. Don Airey, klávesista od Deep Purple, se svými přáteli nám tu připravili skvělý hudební večer. Však také bylo natřískáno! Doprovodnou partičku kamarádů v současnocti tvoří Carl Sentance - zpěv (též Nazareth) Simon McBridge - kytara, Laurence Cottle - basa a Jon Finningan - bicí. Z této akce vám přinášíme fotoreport.

  • The Offspring dokončili desátou studiovou nahrávku

    Po dlouhých sedmi letech se fanoušci punk rocku dočkají jubilejní desáté řadové desky americké kapely The Offspring. Kytarista skupiny, který si neřekne jinak než Noodles, to napsal v nenápadném komentáři na svém Instagramu.

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert kapely Jambinai

    Jambinai je korejské uskupení, které vytváří zcela novou formu hudby. Hrou na korejské tradiční nástroje, jako je haegun, piri a geomungo spojené s elektrickou kytarou a elektronikou vytváří hutný post-rock až avantgardu. Koncert se bude konat 26. září od půl osmé večer v Paláci Akropolis, takže kdo ještě Jambinai neviděl, může napravit!

  • Cox&Vox vydali své druhé album

    Plzeňská kapela Cox&Vox v únoru pustila do světa v pořadí svou druhou desku nazvanou Phantasmic.

Rozhovory z rubriky

Rozhovory měsíce

Nenalezeny žádné aktivní soutěže