Rozhovor s Lil Edem: Můj talent je od Boha

Hlavní hvězdou letošního Bluefestu, který se uskuteční 16. října v Lucerna Music Baru, je Lil' Ed & The Blues Imperials. Jedenašedesátiletý Ed Williams je přední osobnost chicagské bluesové scény už od 80. let, kdy zformoval první verzi své kapely The Blues Imperials. Na kytaru se učil pod vlivem svého strýce, jímž nebyl nikdo menší než jeden z nejstylovějších bluesových slidekytaristů J.B. Hutto. Na několik otázek Lil' Ed odpověděl redakci musicweb.cz. 

Lil' Ed na Blue Festu 16. října 2016 Lil' Ed na Blue Festu 16. října 2016 Foto: Eva Makovská/musicweb.cz

The Blues Imperials hrají přibližně od roku 1970. Když se do těchto let ohlédnete, jak se blues jako žánr změnil od té doby?
Začal jsem hrát se svou kapelou kolem roku 1983 a moje chápaní blues se od té doby nezměnilo. Jen si myslím, že je nyní hlubší a o něco propracovanější. Blues 21. století pro mě znamená lásku, smutek i štěstí. Ve své hudbě propojuji blues a boogie a to jsou dva odlišné žánry. Jeden značí smutek, jeden rychlost a štěstí.

Jste synovec legendárního slide kytaristy J. B. Hutta. Jak vás styl vašeho strýce ovlivnil ve vašich začátcích?
Naučil mě opravdu hodně a dodnes z toho čerpám. Vložil jsem ale vlastní rukopis do slidového stylu, ale vždycky, když hraji a pořádně se do hraní dostanu, ostatní členové kapely mi říkají, že slyší právě J. B.ho. Měl své vlastní spoluhráče, ale zahrál jsem si s ním opravdu hodněkrát, stejně tak můj bratr Pookie.

A jak vás učil?
Naučil mě krátkou skladbu a pak odjel na turné. Když se vrátil, zahrál jsem mu ji a on mě zase naučil další riff a řekl mi, abych na něm pracoval. A tak to probíhalo neustále.

Vaše rodina je velmi hudební. The Blues Imperials jste založil se svým bratrem, baskytaristou Jamesem "Pookie" Youngem...
Ano, vždycky nás bavilo hrát a tak to šlapalo dobře.

Kdo je vaším bluesovým vzorem?
J.B. Hutto, z mladší generace poslouchám nejčastěji Selwina Birchwooda, Toronzo Cannona a Marquise Knoxe.

K blues se pojí hodně příběhů o křižovatkách, ďáblu, je to už taková tradice od dob Roberta Johnsona. Jaký je váš názor na tyto histoky?
Nevěřím ani jedné z nich, můj talent je od Boha tam někde shora. Miluji lidi a jsem rád, když mohu hrát pro ně a vidím nějakou odezvu.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Gogo Penguin

    >Vzrušující pulzující jazz ovlivněný elektronikou. Proměnlivé lámané beaty, telepatická souhra a slabost pro hymnické melodie. Pojďte soutěžit o lístky na 3. dubna do Paláce Akropolis na Gogo Penguin! 

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Maarja Nuut & Ruum

    Houslistka a zpěvačka Maarja Nuut čerpá z hudby estonského venkova. Z prastarých melodií cítíme návaznost na jazykově příbuzné Finsko, někdy ale znějí písně tak povědomě, že mohly vzniknout i dle české předlohy. Pojďte na koncert 9. prosince do Paláce Akropolis!

  • Egberto Gismonti v Praze ukázal mistrnou hru na kytaru i klavír

    Na festival Struny podzimu zavítal sedmdesátiletý brazilský hudebník Egberto Gismonti. Během jednoho večera v krásných prostorách Anežského kláštera ukázal posluchačům ve dvou koncertech svůj mistrovský um jak ve hře na kytaru, tak i na klavír.

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

Rozhovory měsíce

Nenalezeny žádné aktivní soutěže