V Arše vystoupil Jason Moran, přes ulici sekundoval sextet Štěpánky Balcarové Doporučený

V prostorách Divadla Archa vystoupil klavírní mág a „nejprovokativnější myslitel současného jazzu" Jason Moran s projektem In My Mind: Monk at Town Hall, 1959. Naproti přes ulici potom v Černé labuti představil „house band" Štěpánky Balcarové písně z nového (debutového) alba a zahájil mezinárodní jam.

Jason Moran na Strunách podzimu v roce 2015 Jason Moran na Strunách podzimu v roce 2015 Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Jason Moran tvrdí, že jediné, co dokázalo přehlušit jeho odpor ke klavíru v mládí, byla hudba Thelonia Monka, a to konkrétní skladba - balada Round Midnight. Aby vzdal hold jednomu z největších jazzových skladatelů, rozhodl se reinterpretovat slavný koncert Monkova desetičlenného orchestru, hrající jeho vlastní skladby v aranžích Halla Overtona. Pro projekt zvolil menší obsazení než Monk na konci padesátých let. Moran kromě svých dlouholetých spoluhráčů z tria, bubeníka Nasheeta Waitse a kontrabasisty Taruse Mateena, oslovil dalších pět dechařů – saxofonisty Immanuela Wilkinse a Waltera Smithe III, trumpetistu Ralpha Alessiho, trombonistu Andre Haywarda a tubistu Boba Stewarta.

Moran kromě hudební složky přidal videoprojekci. Tou divákům byla předložena dvojí perspektiva – prvně příběh o malém chlapci, který u rodičů v ložnici slyší Round Midnight a rozhodne se být pianistou. Posléze perspektiva skladatele, jenž vysvětluje svým hráčům, jak hrát jeho kompozice, konkrétně Little Rootie Tootie a Crepuscule with Nellie. Vedle příběhu se na plátně střídaly senzuální záběry přírody a koláže starých fotografií, optikou připomínající kameru československé Nové vlny. Dominantní byla také ikonická Monkova fotka z přebalu desky, zachycující umělce s mírně zakloněnou hlavou a cigaretou v ústech.

Moran zahájil koncert společně s nahrávkou, sám, bez spoluhráčů. Ctil program koncertu v Town Hall. Ctil i aranžmá, do toho už zasahoval – ne mnoho, ale přece. Když kapela hrála Friday The 13th, provedení korespondovalo s obsahem plátna. Koláž a motivika se promítla i do úpravy aranží.

 

 

Moran vystoupil na Strunách podzimu už v roce 2015 se sólovým recitálem. Více se o tomto koncertu dočtete zde. Letos ovšem poskytl více prostoru svým spoluhráčům – za zmínku stojí výkon stále populárnějšího Nasheeta Waitse, skvělá melodická sóla Waltera Smithe III a famózního trombonu Andre Haywarda. Místo vychutnání jednohlasného standing ovation se kapela odebrala do foyer, aby přidala krátkou performance s kravským zvoncem a dechy.

Přečtěte si také rozhovor s Jasonem Moranem

Po skončení koncertu se část osazenstva přesunula do střešní galerie s impozantní vyhlídkou a intimním přítmí, kde posluchače čekal další poetický zážitek, a to vystoupení česko-polského sextetu trumpetistky a skladatelky Štěpánky Balcarové. Ani tady bychom se neobešli bez pečlivě zvoleného konceptu – v autorských skladbách z již výše zmíněného alba Balcarová zhudebnila básně polského spisovatele Juliana Tuwima. Impresionistické básně pojala moderně a několik písní definovala svižným groovem. Dominantní ovšem zůstal vokál v podání polské zpěvačky Małgorzaty Hutek.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Skvělé výkony předvedli také pianista Nikola Kołodziejczyk, bubeník Grzegorz Masłowski. Dechovou sekci vedle Štěpánky tvořil také multiinstrumentalista Marcel Bárta, hraje tentokrát klarinet, soprán a tenor saxofon. Kontrabasem doprovodil grandseigneur české scény, Jaromír Honzák. Kdo vydržel až do konce, ten měl možnost poslechnout si Štěpánku Balcarovou a Jasona Morana společně na jamu. Těžko říct, který z nich v Solaru zaválel víc.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

  • Paul Brady a Andy Irvine se vrátili o 40 let

    Když se řekne: "Teď vám zahrajeme skladby z desky, kterou jsme nahrávali před čtyřiceti lety...", ihned si posluchač uvědomí, jaká doba mezitím uplynula. Paul Brady a Andy Irvine desku nahráli přesně před 42 lety a nejen ji přijeli živě představit na pražský koncert v rámci festivalu Struny podzimu. Část hudební historie ostrovního Irska tak přemístili alespoň na jeden večer k nám.

  • Foto: Paul Brady a Andy Irvine, Divadlo Archa, 17. 10. 2018

    Jedinečná příležitost se naskytla fanouškům irské folkové hudby v Divadle Archa, kde vystoupili průkopníci tohoto žánru Paul Brady a Andy Irvine a během dvě a půl hodiny trvajícího koncertu zazpívali a zahráli irské tradicionály ve vlastní úpravě i autorské skladby. Z koncertu, který se konal pod záštitou festivalu Struny podzimu a mnoho měst toto uskupení během tohoto miniturné nenavštívilo, vám přinášíme fotoreport.

  • Foto: Jack Broadbent, Toronzo Cannon, Lucerna Music Bar, Praha, 14. 10. 2018

    Říjen je každoročně ročním obdobím, které fandí blues. Ani letos tomu není jinak a fanoušci tohoto žánru se dočkali hned dvoukoncertu v jeden večer. V Lucerna Music Baru zahrál britský předskokan Jack Broadbent a poté Američan Toronzo Cannon s kapelou. Tak rozdílní hudebníci se snad na pódiu sejít nemohli...