Sophie Hunger: Když žák předčí mistra Doporučený

Hudební stálice, mladičká Sophie Hunger, kterou do České republiky poprvé přivezl francouzský trumpetista Erik Truffaz, se vrátila na pódium Paláce Akropolis spolu se svým akustickým triem. Pokud někdo očekával podobný koncert, jako zahrála před třemi roky v Divadle Archa, pěkně se spletl.

V Paláci Akropolis vystoupila Sophie Hunger s akustickým triem V Paláci Akropolis vystoupila Sophie Hunger s akustickým triem Foto: Kamil Košun/musicweb.cz

Sophie Hunger se nebojí experimentovat, a přesto nevychází z vod příjemného popu. Prvky jazzu, rocku, folku i čirého písničkářství měli posluchači možnost slyšet v Paláci Akropolis ve velmi osvěžujícím hávu akustického tria – dva spoluhráči ji doprovázeli na klarinet, trubku, bicí, klávesy i basu. Společně také zpívali především v refrénech. To, že je Sophie schopná skladatelka, již dokázala na několika předešlých koncertech s klasickou kapelou (více se dočtete zde), ale pro tentokrát zvolila set, který nebyl složený pouze z jejích největších hitů, a vůbec to nevadilo.

Skladatelsky silné melodie, vtipné i drzé texty, to všechno předvedla během hodinu a půl dlouhého koncertu. Drzost ukázala hned při první skladbě, kterou ihned spustila v rétorománštině bez mikrofonu pouze sama bez doprovodu jediného nástroje. Utišila si tak publikum a pak mohli všichni tři nastoupit v plné síle. To byl velmi svěží nástup po předkapele – zpěvačce Báře Zmekové, kterou Sophie velmi chválila. Česká zpěvačka jí zaslala ukázku své tvorby a Sophie jí dala před vlastním koncertem prostor ukázat své umění. Klavíristka Bára představila své skladby založené hlavně na textech o vlastních pocitech a prožitcích. Písním vévodil její velmi jemný, až holčičkovský hlas, občas zabrousila do jazzově znějících partů za doprovodu druhého muzikanta-basisty, který si se svým nástrojem opravdu velmi dobře rozuměl, tomu poklona, ale během koncertu nepřekročila stín nevýraznosti. Tuctovost a pocit, že už to někde zaznělo, se občas dostavil.

 

 

Ano, dobré skladby jsou základ pro každého hudebníka a těmi Sophie opravdu nešetří, ať už jmenujeme City Lights nebo Love Is Not the Answer. Nicméně bez dobrého hlasu by zážitek nebyl ani poloviční. Zastřený, jasně rozpoznatelný hlas rozezněl celou Akropoli, ve výškách si je zpěvačka jistá, dodává zpěvu pořádný drive, klidně se zasměje do sloky a dokáže se do písně plně položit, nebojí se i pořádně zařvat. Texty vyzněly díky jejímu jedinečnému pěveckému výrazu, protože když píseň zpívala, jednalo se o přednes, hrála si se slovy i s intonací, se způsobem, jakým daný verš podá, jakým tónem. Bavila tak publikum vtipnými texty většinou v angličtině, ale došlo kromě zmíněné rétorománštiny i na francouzštinu. Multilingvní texty dodávali koncertu také úplně nový šmrnc, jelikož se každému jazyku s citem přizpůsobuje.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Během večera si zahrála na klavír, foukací harmoniku i na kytaru, se kterou se také pěkně vyřádila a vyzkoušela různé zvuky, které nástroj může vyloudit. Ať už si vystřihla skladbu sólově pouze s kytarou, nebo se svými doprovodnými muzikanty, s neuvěřitelnou přirozeností a klidem si zcela podmanila publikum. Lze říci, že písničkářství jasně ovlivněném i truffazovským dechovým přístupem a popem přináší zcela nový pohled na spojení žánrů. I když řekla, že čím je starší (nyní je jí 33 let), tím skládá jednodušší písně, rozhodně má co publiku předat, i když se zaměřuje nyní více na textové části, než na ty instrumentální. Odpoutala se od svých začátků s Erikem Truffazem, ale zároveň si od něho převzala všechno, co dokázala zužitkovat po svém. Sophie si vystačila i sólově a rozhodně ani na chvilku nenudila, naopak změny poloh, rytmů, melodií, střídání nástrojů, to vše se podílelo na různorodosti koncertu. Určitě Sophie nepřijela naposledy, tak se jen můžeme nechat překvapit, v jaké sestavě a s jakým repertoárem přijede příště.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

  • Paul Brady a Andy Irvine se vrátili o 40 let

    Když se řekne: "Teď vám zahrajeme skladby z desky, kterou jsme nahrávali před čtyřiceti lety...", ihned si posluchač uvědomí, jaká doba mezitím uplynula. Paul Brady a Andy Irvine desku nahráli přesně před 42 lety a nejen ji přijeli živě představit na pražský koncert v rámci festivalu Struny podzimu. Část hudební historie ostrovního Irska tak přemístili alespoň na jeden večer k nám.

  • Foto: Paul Brady a Andy Irvine, Divadlo Archa, 17. 10. 2018

    Jedinečná příležitost se naskytla fanouškům irské folkové hudby v Divadle Archa, kde vystoupili průkopníci tohoto žánru Paul Brady a Andy Irvine a během dvě a půl hodiny trvajícího koncertu zazpívali a zahráli irské tradicionály ve vlastní úpravě i autorské skladby. Z koncertu, který se konal pod záštitou festivalu Struny podzimu a mnoho měst toto uskupení během tohoto miniturné nenavštívilo, vám přinášíme fotoreport.

  • Foto: Jack Broadbent, Toronzo Cannon, Lucerna Music Bar, Praha, 14. 10. 2018

    Říjen je každoročně ročním obdobím, které fandí blues. Ani letos tomu není jinak a fanoušci tohoto žánru se dočkali hned dvoukoncertu v jeden večer. V Lucerna Music Baru zahrál britský předskokan Jack Broadbent a poté Američan Toronzo Cannon s kapelou. Tak rozdílní hudebníci se snad na pódiu sejít nemohli...