Sobotní Respect festival 2017 ovládli Balanescu Quartet

Každý rok patří jeden víkend v červnu Respect festivalu, který nabízí přehlídku hudebníků z nejrůznějších částí zeměkoule. Jinak tomu nebylo ani letos a sobota 17. června odpoledne na Výstavišti v Holešovicích zahájila první den.

Balanescu Quartet ovládli sobotní program festivalu s přehledem Balanescu Quartet ovládli sobotní program festivalu s přehledem Foto: David Webr/musicweb.cz

Větší část sobotního programu obstaraly evropské země, ale rozhodně nešlo o tradiční evropské folklórní žánry. První vystupující kapelou se stali Radio Cos ze Španělska. Byť ze Španělska, více rozpoznatelné prvky jejich hudba čerpala z afrických vlivů, které samozřejmě k této zemi na Pyrenejském ostrově neodmyslitelně patří. Rytmu vévodily tamburíny a zpěv, energické a znatelně veselé rytmy a především výrazný zpěv. Na začátek byl rozhodně výběr temperamentní pětice ze Španělska povedený, nicméně druhá kapela patřila k tomu nejlepšímu, co letošní Respect festival nabídl. Rumunsko-britská spolupráce se projevila v Balanescu Quartet pod vedením rumunského houslisty Alexandra Balanescu. Dva houslisté, jedna houslistka a jeden violoncellista rozjeli perfektně zkomponované vystoupení.

Zprvu se spíše přibližovali klasické hudbě, impozantní nástupy a rychlé kmitání po strunných nástrojích doslova rozvibrovaly celé publikum. Tento instrumentální ansámbl spustil jedinečnou, technicky velice náročnou show. Skladby jako East, Computer LoveThe Model nebo Still with me byly výrazné a upoutaly až balkánsky znějícím folklórem, který navazuje na odkaz zpěvačky Marie Tanase. Poté si ale vyzkoušeli zcela odlišnou polohu a do instrumentálních částí pronášel jeden ze členů různé proslovy. Třeba jmenoval důležité roky pro východní Evropu 2. poloviny 20. století – od úmrtí Stalina až po vstup Rumunska do Evropské unie. Zmínil i Českou republiku nebo Polsko.

Francie. Lídr Lo Cor de la Plana Manu Théron se na Respect vydal tentokrát v doprovodu nového tria. Bubínky darbouka i loutna znějící podobně jako elektrická kytara vévodily dalšímu uskupení – Sirventés. Jejich protestsongy chvilku připomínaly klasický folklór z Evropy, ale náhle zabrousily až k jasně slyšitelným arabským vlivům i ve zpěvu. Oksitánské písně jako menšinový žánr tak oživily odkaz starodávných trubadúrů.

 

 

Petr Nikl z České republiky nastoupil na pódium o něco později, než bylo původně plánováno. Jeho kraťoučké pásmo s tanci a pokřiky navázalo ale hned na předchozí vystoupení, tudíž se posluchači neměli čas ani chvilku nudit. A tak se pódium přichystalo pro další dvě kapely – hvězdy večera. Mali - země tak vzdálená, však pro hudebního fanouška známou veličinou díky Salifu Keitovi, Ali Farka Tourému, který se na Repect festival 2017 chystá také, akorát o den později, či skupině Tinariwen. Mezi tyto hudebníky se řadí i Na Hawa Doumbia, která představila hudbu, jež rituálně sloužila k dorozumívání s duchy, pomáhala lovcům a především ji vždy zpívají ženy. Šamansky znějící melodie, pronikavý hlas zpěvačky, to vše se doplňovalo a vytvářelo alespoň přibližnou domorodou atmosféru.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Spojení evropského pojetí současné hudby v podání kytaristy Radiohead Jonnyho Greenwooda a východního pojetí Izraelce Shye Ben Tzur. Neobvyklá spiritualita, mystika Indie i Izraele a zvláštních zpěvů, to je alternativní propojení nejrůznějších kultur, které se od sebe neskutečně liší i vzdáleností, přesto však uhrane při poslechu kapely Junun, která první polovinu programu letošního festivalu ukončila. 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

  • Paul Brady a Andy Irvine se vrátili o 40 let

    Když se řekne: "Teď vám zahrajeme skladby z desky, kterou jsme nahrávali před čtyřiceti lety...", ihned si posluchač uvědomí, jaká doba mezitím uplynula. Paul Brady a Andy Irvine desku nahráli přesně před 42 lety a nejen ji přijeli živě představit na pražský koncert v rámci festivalu Struny podzimu. Část hudební historie ostrovního Irska tak přemístili alespoň na jeden večer k nám.

  • Foto: Paul Brady a Andy Irvine, Divadlo Archa, 17. 10. 2018

    Jedinečná příležitost se naskytla fanouškům irské folkové hudby v Divadle Archa, kde vystoupili průkopníci tohoto žánru Paul Brady a Andy Irvine a během dvě a půl hodiny trvajícího koncertu zazpívali a zahráli irské tradicionály ve vlastní úpravě i autorské skladby. Z koncertu, který se konal pod záštitou festivalu Struny podzimu a mnoho měst toto uskupení během tohoto miniturné nenavštívilo, vám přinášíme fotoreport.

  • Foto: Jack Broadbent, Toronzo Cannon, Lucerna Music Bar, Praha, 14. 10. 2018

    Říjen je každoročně ročním obdobím, které fandí blues. Ani letos tomu není jinak a fanoušci tohoto žánru se dočkali hned dvoukoncertu v jeden večer. V Lucerna Music Baru zahrál britský předskokan Jack Broadbent a poté Američan Toronzo Cannon s kapelou. Tak rozdílní hudebníci se snad na pódiu sejít nemohli...

Další podobné články