Michael Landau a Liquid Quartet: Jeden z nejlepších koncertů

Málokdy se stane, aby se z pocitu dnes by to nemuselo být špatné před koncertem nakonec stal pocit byl jsem na jednom z nejlepších koncertů v životě. Stává se to zřídka, ale včera se to stalo.

Michael Landau Michael Landau Foto: Martin Adamovský/musicweb.cz

Okolo Michaela Landaua se rozprostírá velmi zvláštní a velmi příjemná aura. Ta na člověka působila už před začátkem koncertu, kdy se se svým signovaným stratocasterem v ruce, úsměvem a vřelým pohledem v očích rozehrával na baru pražského Jazz Docku, klábosil se spoluhráči a pil vodu. Nevěda jeho vzezření, mohl si neznalý návštěvník právě jeho v tu chvíli splést klidně s nějakým kytarovým technikem. Tak skromně a nenápadně totiž působil. A to nebylo ještě samozřejmě nic proti tomu, když vzal do ruky kytaru a začal hrát. Už po pár vteřinách bylo totiž jasné, že se brány tohoto vesmíru za námi na chvíli uzavřely a pan kytarista nás bere na výlet po mnoha jiných kytarových vesmírech. Naivní představy o tom, že člověka už nic moc nepřekvapí, byly ve vteřině ty tam, až se člověk musel v duchu své naivitě a samolibosti smát.

010Těžko vlastně popsat esenci dojmů, které člověk z hry Michaela Landaua má. Superlativů je mnoho, ale všechny působí více či méně pateticky. Mohli bychom hodiny rozebírat jeho tón, osobitou práci s pákou na kytaře, schopnost ohýbat tóny, práci s tónovou clonou a jednotlivými snímači, jeho efekty, které používá hodně, ale zároveň velmi vkusně a citlivě... Jak je jeho hra osobitá, ať už hraje jemně takřka sám bluesově laděnou baladu, tradiční hutné blues a nebo jazzrockově zazlobí v rockověji laděných skladbách. Jeden z mnoha faktů, který svědčí o tom, o jak výjimečného kytaristu se jedná, je to, že i v posledním sóle večera dokázal všechny v sále překvapit. Klidně jen jedním tónem, jinak vytaženou strunou, jinou sekvencí not a nebo jinak použitou pákou na kytaře. Až měl člověk pocit, že nejinak by tomu bylo i po dalších dvou hodinách hraní. Velká úcta a velká poklona.

Ačkoli o jeho spoluhráčích z Liquid Quartetu zatím nebylo řečeno nic, jejich úloha na pódiu byla klíčová. Celkovou atmosféru dotvářeli zásadním způsobem, ať už to byl zpěvák a příležitostný kytarista a evidentně dlouholetý přítel Michaela Landaua David Frazee či baskytarista Andy Hess, kterého jsme mohli u nás vidět například se Scofieldovým Überjamem. Bicí pak mistrně ovládal jediný britský zástupce v kapele, Ian Thomas. Zásadní úlohu04 jeho spoluhráči hráli totiž v tom, kolik prostoru Landauovi dávali, hráli na něj a šli s ním. A ten zvuk!

Zároveň ale celý koncert nepůsobil ani v nejmenším jako ukázka jakýchkoli kytarových orgií. Ačkoli sólových pasáží ve vztahu k celkovému času koncertu nebylo zrovna málo, nějakým záhadným způsobem jako by byly organicky propojeny s ostatním celkem. Říci, že byla jeho kytara jakýmsi druhým rovnocenným hlasem celého večera (ve skutečnosti Landau v několika skladbách opravdu zpíval), by bylo snad vůbec nejpatetičtější a nejlacinější přirovnání, ale ani po dlouhém přemýšlení jsem jiné přirovnání nevymyslel.

Pokud koncert Michaela Landaua a jeho Liquid Quartetu něco dokázal, pak to, jak propastný rozdíl může být v prožitku mezi poslechem alba a poslechem živého koncertu. V prostředí malého klubu tento fakt platí dvojnásob.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Bounty Rock Cafe Open Air, Olomouc, 16. 6. 2018

    To byl pořádný rockový festival v kotli olomoucké korunní pevnůstky! Zahájení patřilo olomoucké skupině Skramasax  a pak následovala dánská rocková smršť Blindstone. Metalisty, a nejen je, potěšila nejvýraznější skupina současnosti Dymytry, předvádějící nejen hudební, ale i propracovanou pódiovou a ohňovou show. Excelentní zpěvák skupiny Rainbow (nejen) Doogie White nám svým živelným projevem připomenul jejich hity. Po skupině Supergroup přišla největší hvězda večera - The Magic of Santana. Originální Santanovi zpěváci Alex Ligertwood a Tony Lindsay se špičkovým devítičlenným bandem předvedli úžasnou a strhující show. Trochu v jejich stínu ukončil festival blues-rockový kytarový virtuos Ryan McGarvey. Vynikající a určitě rád zajdu na jeho samostatný koncert. Půlnoc odbila a festival uprostřed města Olomouce musel nekompromisně skončit. Tak za rok zase! Koukněte na fotoreport:

     

  • Respect festival 2018 a jeho koktejl indického beatboxu i haitských rituálů

    Polovina června znovu otevírá bránu do světa hudby z různých koutů celé Země, a tím je Respect festival, který tentokrát probíhal o víkendu 16. a 17. června na louce u Bruselské cesty na Výstavišti Holešovice. Africké rituály, indický beatbox i izraelské blues se nečekaně sešli na jednom pódiu.

  • Začíná 14. ročník festivalu Prague Proms

    V úterý 19. června zahájí slavnostní mše Messa di Gloria 14. ročník mezinárodního hudebního festivalu Prague Proms. V jeho rámci vystoupí oscarový skladatel Ennio Morricone, pianista Chick Corea nebo zpěváci Kurt Elling a Monica Mancini. Přehlídku klasické, jazzové a filmové hudby uzavře 19. července tradiční Hollywoodská noc.

  • Rozhovor s Dominikem Millerem: Když tvrdě pracuješ a děláš dobré věci, dějou se zázraky

    Dominic Miller, přední Stingův kytarista, je od 24. dubna do 16. června na turné se svým sólovým albem Silent Light. Třemi ze čtyřiceti koncertů poctil také naše končiny a svolil k rozhovoru, odehrávajícím se na mole pražského klubu Jazz Dock.