Funkový detox aneb jak omládnout o 20 let ve dvou hodinách Doporučený

V neděli 6. března zaplavila Lucernu Music Bar vlna pozitivní energie. Maceo Parker nám se svým našlapaným bandem opět připomněl, že se máme mít rádi, co nejčastěji tančit, zpívat a ono to všechno dobře dopadne.

Maceo Parker v Lucerna Music Baru 6. března 2016 Maceo Parker v Lucerna Music Baru 6. března 2016 Foto: Tomáš Feuerstein/musicweb.cz

Kupodivu na sebe Velký Maceo nenechával dlouho čekat, jak je častým manýrem hvězd podobné velikosti. Chvíli po deváté se rozezvučely první akordy, kapela prohřála už tak dost rozrajcované publikum a pak přišel... ne, ještě ne. Jak je totiž dávným zvykem, Maceo Parker s sebou vozí blonďatou uvaděčku, která dodává celé akci noblesu a závažnost. Cirkusovým hlasem jsme byli oficiálně uvítáni na koncertě, kapela graduje a konečně se ozývá: "Ladies and Gentleman, please welcome on the stage Mr. MACEO PAAARKEEER!" Zazněl ostrý zvuk saxofonu a na pódium přichází tanečním krokem vysoký, štíhlý a věčně svěží Maceo, černé brýle na nose, energie na 200%, připraven nás roztančit a udržet na vrcholu těch nejlibějších emocí následující dvě a půl hodiny.

Kapela reagující na každý Maceův úšklebek pohupovala melodiemi ve složení podmanivých kláves - Wil Boulware, energické kytary - Bruno Speight, nepřekonatelné basy - Rodney Curtis, nepostradatelného trombónu - Greg Boyer a usměvavých back vokalistek - Marta High a Darliene Parker. Jako zlatý hřeb osazenstva trápila bubny stokilová kouzelnice Nikki Glaspie s výrazem, jakoby si v neděli dopoledne vykračovala po parku, ve skutečnosti sázela s naprostým nadhledem těžce posazené groovy, kterými v nedávné minulosti nepohrdla ani čokoládová královna Beyoncé.

 

 

První třetina koncertu se nesla v duchu známých vypalovaček jako jsou Funky Fiesta, Off the Hook nebo Make It Funky , fanoušci postupně vplouvali do extatických rytmů, až do prvního překvapení, kterým byla jedna z vokalistek, vznešená starší černoška s hlasem jak zvon, který když naplno rozezvučila v písni Think, člověka zamrazilo až v patě. Po první dámě Maceova bandu dostal prostor k projevu pozounista, jenž jiskřivou sílu předešlé části show trochu rozvolnil tklivými melodiemi, na chvíli jsme mohli zvolnit tempo rytmického přešlapování a zasnít se, případně chytit kolem pasu drahou polovičku. Na něžných vlnách love songů chvíli ještě pokračoval i Maceo, nicméně zakrátko se var hudby vrátil k počáteční teplotě, poslechli jsme si pohyblivou, sólo si užívající druhou vokalistku Darlene v coveru písně Stand by Me. Následovala nálož dalších pecek, zmiňme například Let's Get It On, či Funky Drummer až konečně přišlo na řadu očekávané bicí sólo.

Nikky se do toho mohla trošku víc opřít (nebo spíš ještě víc), postupně obohacovaný výchozí groove se za chvíli proměnil v kanonádu paradidlů, proložený heavy metalovým bum-čvachem, zakončeným změtí živelných tisíců úderů zahraných s takovou expresí, že se posluchač rázem ocitl v pralese na začátku veškeré hudby, kultury a dalších znaků, díky kterým si říkáme vyspělá civilizace. Najednou jsme byli zpět u rituálních ohňů a tančili spolu s domorodci v divokém víru posvátných rytmů, Nikky je šamanem, náčelníkem, proudící silou, rozhněvanou bohyní a svým vystoupením s přehledem ovládla celý prostor. Když už tedy opravdu všichni zírali s pusou otevřenou, Nikky zasadila přesně mířenou závěrečnou ránu a za dunivého potlesku triumfálně opustila pódium.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Následovala poslední část koncertu, korunovaná hitem Pass the Peas. Kolotoč uvolněného veselí, nenucená radost a návrat k funkovým riffům cloumali ještě další půlhodinku podlehnuvším publikem. Když se míra nadšení dovršila k příjemné únavě, proběhly povinné přídavky, a kapela v čelem s Maceem se mohla zaslouženě odebrat do spodních komnat klubu a nabírat síly k další štaci.

 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

  • Paul Brady a Andy Irvine se vrátili o 40 let

    Když se řekne: "Teď vám zahrajeme skladby z desky, kterou jsme nahrávali před čtyřiceti lety...", ihned si posluchač uvědomí, jaká doba mezitím uplynula. Paul Brady a Andy Irvine desku nahráli přesně před 42 lety a nejen ji přijeli živě představit na pražský koncert v rámci festivalu Struny podzimu. Část hudební historie ostrovního Irska tak přemístili alespoň na jeden večer k nám.

  • Foto: Paul Brady a Andy Irvine, Divadlo Archa, 17. 10. 2018

    Jedinečná příležitost se naskytla fanouškům irské folkové hudby v Divadle Archa, kde vystoupili průkopníci tohoto žánru Paul Brady a Andy Irvine a během dvě a půl hodiny trvajícího koncertu zazpívali a zahráli irské tradicionály ve vlastní úpravě i autorské skladby. Z koncertu, který se konal pod záštitou festivalu Struny podzimu a mnoho měst toto uskupení během tohoto miniturné nenavštívilo, vám přinášíme fotoreport.

  • Foto: Jack Broadbent, Toronzo Cannon, Lucerna Music Bar, Praha, 14. 10. 2018

    Říjen je každoročně ročním obdobím, které fandí blues. Ani letos tomu není jinak a fanoušci tohoto žánru se dočkali hned dvoukoncertu v jeden večer. V Lucerna Music Baru zahrál britský předskokan Jack Broadbent a poté Američan Toronzo Cannon s kapelou. Tak rozdílní hudebníci se snad na pódiu sejít nemohli...