Kenny Wayne Shepherd Band: Kytarové zázraky se dějí Doporučený

Je tomu dva a půl roku, co se bluesman Kenny Wayne Shepherd představil pražskému publiku v Lucerna Music Baru. S vydáním nové studiové desky Goin´ Home se na místo činu navrátil 18. května v doprovodu své tříčlenné kapely. Jaká blues a kytarové vychytávky během večera zahrál?

Kenny Wayne Shepherd v Lucerna Music Baru Kenny Wayne Shepherd v Lucerna Music Baru Foto: Eva Makovská/musicweb.cz

Na samém začátku večera se představila předkapela Lukáše Martínka Private Earthquake. Trio rozjelo svůj koncert naplno, bez ostychu a úctyhodně nastartovalo celý večer v blues-rockovém duchu. Frontman Lukáš Martínek ukázal, jak si dokáže hravě poradit s různými přechodovými melodiemi a bluesovou procítěností ve své hře. První dávka energie tak byla velmi dobře zvoleným rozjezdem. Zpěvákův sice líbezný, ale nikterak výrazný hlas přímo nevynikal mezi instrumenty, a tak veškerá pozornost padla právě na kytaru.

Avizovaný začátek hlavní hvězdy ve tři čtvrtě na deset se nezpozdil ani o chvilku a na pódiu se objevili členové Kenny Wayne Shepherd Band. A hned vypálili. Rockově zabarvený kousek Never Lookin´ Back nažhavil již započatou energickou atmosféru plnou drivu a ještě více ji z hloubi rozdmýchal. Ihned od prvních zpívaných tónů se projevil zpěvák Noah Hunt, který do svého projevu vkládal především jasně vyznívající hlas. Jeho neobvyklá barva hlasu doplňovala jiskřivé tóny kytary. Ale na ni přišla řada později.

Setlist koncertu byl střídavě protkán autorskými skladbami kapely a převzatými písněmi. Vlastní repertoár jednoznačně vévodil a více vyzníval, což publikum ocenilo jasnou odezvou. Kenny Wayne posunuje blues ve vlastních kouscích do různých přemostění s rockem a rock´n´rollem, ale vzápětí nasadí další, která jednoznačně vychází ze starší tradice blues. Propojuje, inovuje, promíchává, navrací se. Každý tón dávkuje dle potřeby tak, aby se posluchači vryl nejen do uší, ale především do mysli a srdce. Zapůsobil snad na všechny možné emoce, ale především byl jeho koncert neopakovatelným zážitkem plným neutuchajícího elánu a radosti ze hry.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Doprovodnou kapelu tvořili kromě zmíněného zpěváka ještě dva členové – baskytarista Tony Franklin, jenž spolupracoval například s Jimmy Pagem, a bubeník Chris Layton. Basista předváděl po celou dobu na svůj bezpražcový nástroj mnohé kousky, které dodaly celku tvrdší zvuk.

Svou techniku ukázal dnes sedmatřicetiletý Shepherd v náročných pasážích i exhibicích, následně vložil veškerou melancholii do melodie, ze které vyskakovaly jednotlivé tóny jako nepolapitelné prchající okamžiky plné vzpomínek a emocí. V Heat of the Sun z desky How I Go přecházela kytara ve zpěv a naopak a v ponuřejších momentech zpívající nástroj zcela měnil polohy. Excelentním kytarovým sólem se stala závěrečná skladba While We Cry, ve které zazněl Kennyho nástroj v celém pojetí. Poklidnost, ale i dravá naléhavost se objevovaly ruku v ruce s dalšími protikladnými, ale přesto zcela do skladby zapadajícími momenty.

 

 

Cover verzí zaznělo během večera nespočet, možná na úkor samotné Kennyho tvorby, jež má rozhodně co říci současnému posluchači. Na jednu stranu je dobré zmínit, že výběr coverů zahrnoval pestrou škálu skladeb a že v podání kapely získaly známé nahrávky zcela novou, zvučnou podobu od podlahy. Talk to Me Baby původně od Elmora Jamese, You Done Lost Your Good Thing Now z repertoáru B. B. Kinga či nečekaně Search and Destroy Iggyho Popa vyzněly v hlasovém podání Noaha Hunta a s brilantním kytarovým přednesem jinak a posunuly se o kousek do jiného světla.

Podívejte se také na fotogalerii z koncertu

Na straně druhé byla trochu škoda, že si kapela nezahrála více vlastních věcí a například celý koncert zakončila (kromě nejznámější Blue On Black) dalšími covery. I když kapela mohla vybrat setlist trochu jinak, je pravda, že se blues ve svých kořenech vyžívá a Hendrix s jeho Voodoo Child zazněl na závěr s neopakovatelnou vervou, Kenny si užíval každičkou chvilku a nepolevil. Na koncertní atmosféře se to rozhodně projevilo.

Kytarista se představil také jako zpěvák. Vždy sice na svých albech zpíval, většinou se však ujímal doprovodných vokálů v refrénech (na které během koncertu také došlo). Na novinkové desce Goin´ Home již několik kousků zpívá zcela sám a při koncertě tomu nebylo jinak. Živě jeho hlas ještě lépe vyznívá, netlačí na pilu, ale přesto ve výsledku dosahuje řízného, leč jemného hlasu. Společně s Huntem se pak sladěně doplňují. Kenny Wayne Shepherd uspořádal pro Prahu nezapomenutelný zážitek. Předvedl se jako jeden z nejvýraznějších kytaristů současné hudební scény, který vlastním stylem pojímá blues a díky tomu se zařadil již v mladém věku mezi velikány žánru.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Gogo Penguin

    >Vzrušující pulzující jazz ovlivněný elektronikou. Proměnlivé lámané beaty, telepatická souhra a slabost pro hymnické melodie. Pojďte soutěžit o lístky na 3. dubna do Paláce Akropolis na Gogo Penguin! 

  • Soutěžte o 2x1 lístek na koncert Maarja Nuut & Ruum

    Houslistka a zpěvačka Maarja Nuut čerpá z hudby estonského venkova. Z prastarých melodií cítíme návaznost na jazykově příbuzné Finsko, někdy ale znějí písně tak povědomě, že mohly vzniknout i dle české předlohy. Pojďte na koncert 9. prosince do Paláce Akropolis!

  • Egberto Gismonti v Praze ukázal mistrnou hru na kytaru i klavír

    Na festival Struny podzimu zavítal sedmdesátiletý brazilský hudebník Egberto Gismonti. Během jednoho večera v krásných prostorách Anežského kláštera ukázal posluchačům ve dvou koncertech svůj mistrovský um jak ve hře na kytaru, tak i na klavír.

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

Další podobné články