Hudební alchymie Stevena Wilsona Doporučený

V úterý 20. dubna se Fórum Karlín proměnilo na houpající loď unášenou ve vlnách progresivního rocku, kde Steven Wilson s kapelou odehrál bezmála tříhodinový koncert a neuvěřitelně uchvátil každého v sále.

Steven Wilson Steven Wilson Zdroj: rock-fanatics.de

Koncert začal krátce po osmé hodině postupným nástupem všech muzikantů na scénu za zvuků hudby a s videoprojekcí na plátně v pozadí. A začala hudební alchymie. Stevenova hudba má tak osobitý rukopis, že se člověk ani nemusí pozastavovat nad tím, proč je nazýván králem prog-rocku. V první polovině koncertu jsme slyšeli především skladby z alba Hand. Cannot. Erase (2015). Mimo jiné hudbou osvěžující, leč smutné Perfect Life a uhrančivé Routine plné melancholie a smutku. Jak sám Steven řekl, píše smutné texty, které skrývají určitou poezii a melancholii.Také vyzval diváky k tomu, aby dali volný průchod svým emocím, a nebáli se projevit svůj entuziasmus. Což zapříčinilo to, že se po chvíli lidé postupně zvedali ze židlí a postávali různě po sále a houpali se do hudby. V sále celkově byla cítit uvolněná atmosféra. Celý zážitek ještě umocňovala videoprojekce na pozadí, kde se promítaly filmy patřící k výše uvedenému albu. Záběry zachycovaly různé všedně-nevšední chvilky ze života a bravurně tak podpořily poetické texty a také zvýšily tak celkový "apel" na diváka. A nemalou participaci na celkovém dojmu měla hra se světly. Vlastně všechno se navzájem krásně podporovalo tak, že jste se bez bázně mohli nechat unášet hudbou do psychedelických vod a vnímat překrývající se témata a linky a nechávat prostor pro změny nálad.

Sledujte rock na Facebooku:
 

Během koncertu nebylo těžké si všimnout, jak často mění hudebníci (mimo kláves a bicích) své nástroje, k čemuž byl potřeba minimálně jeden pomocník, který jim je nosil. Steven samotný hrál na klávesy či kytaru. Basák Nick Beggs se mimo baskytary posadil taky za klávesy, nebo vyměnil baskytaru za Chapman Stick a k tomu všemu ještě doprovázel hudbu svými vokály. Kytarista David Kilminster měnil kytaru za jinou někdy hned několikrát v jedné skladbě, Zřejmě proto, aby se tak docílilo potřebného autentického zvuku, který má každá kytara trochu jiný. Z toho je zřejmé, jak moc si celé seskupení dává záležet na výsledném efektu a zaměřuje se na detaily. Za bicí soupravou pak hrál Craig Blundell a na klávesy Adam Holzman z New Yorku.

Čtěte také: King Crimson se na turné zastaví i v Praze

Koncert byl rozdělen na dvě části. První část skončila kolem čtvrt na deset a následovala přibližně dvacetiminutová přestávka. Druhá část koncertu se od té první lehce lišila v konceptu, kdy byla poněkud různorodější a mohli jsme zaslechnout starší skladby a také novinky z EP alba 4 ½, které vyšlo na začátku tohoto roku. Velkou vlnu obdivu tak získala například skladba Don't hate me, která je původem už od Porcupine tree, ovšem objevila se v nové aranži i na novém EP. Také přišlo na řadu vzdání holdu Davidu Bowiemu písničkou Lazarus. Na posledních pár skladeb přišel další zajímaý efekt, kdy se před stage spustilo průhledné plátno a zahájila se další videoprojekce a později dechberoucí hra stínů a světel. Koncert skončil kolem třičtvrtě na jedenáct a po chvilkovém bouřlivém potlesku přišel přídavek složený hned ze tří skladeb. Prvním z ních byla skladba Space Oddity od Davida Bowieho, následně The Sound of Muzak a úplným závěrem The Raven that Refused to Sing.

 

 

Steven Wilson letos koncertoval ve Fórum Karlín po loňském beznadějně vyprodaném koncertě v pražské Hybernii. Ale i tentokrát pokladna hlásala vyprodaný sál. A není se čemu divit, Steven Wilson si vytvořil mnoho příznivců za svou bohatou hudební kariéru. Stačí zmínit jména jako Yes, King Crimson, Jethro Tull, Opeth a samozřejmě kapela Porcupine Tree, kterou založil v roce 1987 a která se stala Stevenovým synonymem.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Respect festival 2018 a jeho koktejl indického beatboxu i haitských rituálů

    Polovina června znovu otevírá bránu do světa hudby z různých koutů celé Země, a tím je Respect festival, který tentokrát probíhal o víkendu 16. a 17. června na louce u Bruselské cesty na Výstavišti Holešovice. Africké rituály, indický beatbox i izraelské blues se nečekaně sešli na jednom pódiu.

  • Foto: Jethro Tull, Státní zámek Sychrov, 16. 6. 2018

    Zámeckou zahradou na Sychrově se v sobotu večer vznášely čarovné tóny Andersonovy flétny. Vystoupila zde totiž v rámci oslav 50 let od svého vzniku legendární britská folkrocková skupina Jethro Tull. Zámek Sychrov spolu se zapadajícím sluncem vytvořil pro tento koncert ideální kulisu. I přes to, že se na koncertě nesměly pořizovat fotografie, pár snímku jsem pro vás přece jen vyfotil.

  • Arcade Fire v Praze: Jedna z nejlepších koncertních kapel vystoupila před poloprázdnou halou

    Skupina Arcade Fire poprvé vystoupila u nás a představila svou téměř dokonalou až extatickou show a vzor muzikantství. Možná by stačilo napsat pár superlativů a recenze by byla hotová, když jedinou vadou koncertu bylo, že se jeho intenzita chvílemi až nedala vydržet.

  • Foto: Michal Pavlíček, Střelecký ostrov, Praha, 14. 6. 2018

    Michal Pavlíček vystoupil v červnový večer pod širým nebem v příjemném prostředí Střeleckého ostrova se svou kapelou ve složení Miloš Meier - bicí, Martin Ivan - basa, Michal Nejtek – klávesy. Představili zde skladby z právě natáčeného sólového alba Michala Pavlíčka Pošli to tam, které vyjde v září u Warner music. Začátek koncertu obstaral smyčcový Pavel Bořkovec Quartet, který v instrumentální podobě předvedl skladby od Rolling Stones, Black Sabbath a Pražského výběru. pak již přišla chvíle pro Michala Pavlíčka a jeho kapelu.

    Sledujte Musicweb na Facebooku:
     

    Výtečná práce se zvukem na kterou jsme u něj již zvyklí a precizní instrumentální výkony ovšem bez samoúčelného exhibování, zato procítění a emoce v každém tónu a akordu. Po skladbách z připravované desky již publikum vřele přivítalo Báru Basikovou kterou pamatujeme po boku Michala Pavlíčka v legendární kapele Stromboli od které zaznělo několik skladeb. Poté se opět připojil Pavel Bořkovec Quartet  kterým kapela zahrála dávnou skladbu Pražského výběru Olda je přítel můj, dále pak kapela zahrála v instrumentální podobě písničku Villa Ada od Stromboli spolu s hostem - houslistou Janem Mráčkem. Dalším hostem byl energický Matěj Ruppert s kterým vypálil Michal Pavlíček a jeho parta dvě písně od Matějovi domovské kapely Monkey Business. Večer završil symbolický duet Michala. Pavlíčka s Bárou Basikovou Veliké Lalulá