Deluxusní fúze v Lucerna Music Baru

"Přijďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi a já vás občerstvím." To řekl Ježíš. Ale tato slova bychom mohli stejně tak připsat energií sršícímu frontmanovi francouzské kapely Electro Deluxe, která strhla posluchače 19. října v prostorách oblíbeného Lucerna Music Baru.

Electro Deluxe v Lucerna Music Baru 19. října 2016 Electro Deluxe v Lucerna Music Baru 19. října 2016 Foto: Tomáš Feuerstein/musicweb.cz

Electro Deluxe je kapela, založena v roce 2001, fungující zpočátku jako instrumentální progresivní nu-jazzová záležitost v čele se zakládajícími členy saxofonistou Thomas Faurem, basákem Jérémie Cokem, bubeníkem Arnaud Renavillem a pianistou Gaël Cadouxem. Jak čas plyne, k základní sestavě se přidávají další hráči, což jsou Vincent Payen na trumpetu a Bertrand Luzignant na pozoun, aby tak vytvořili dokonale fungující dechovou sekci a kapela získala "big-bandovější" ráz.

V roce 2010 začínají Electro Deluxe spolupracovat s charismatickým americkým zpěvákem Jamesem Copleym. Na albu Play si uzmul pár songů a evidentně se osvědčil, takže v roce 2013 má na albu Home už podstatně víc prostoru a stává se tak podstatným pilířem kapely. Zájem budící je mezi jinými záznam z koncertu v Paříži "Live in Paris", kde kapela hraje s plným big bandem, dýchající jako jeden muž. Na vypálenou pecku Let´s Go To Work od té doby nikdo nezapomene. Co se stylu týče, postupně slyšíme v muzice Electro Deluxe více a více vlivu hip hopu, funku a elektroniky, dnes můžeme říct, že kapela začíná brázdit i vody soulu a taneční hudby.

Do pražského Lucerna Music Baru přijela kapela v základní sestavě všeho podstatného v rámci Agharta Jazz Festivalu, aby nám zahrála pro radost, ale především propagovala letošní nové album Circle, z něhož zazněla podstatná část repertáru. Celý koncert se otevřel v napětí pulzujícím elektronickým intrem, naštěstí kapela fanoušky nenapínala dlouho a po chvíli, dostatečně dlouhé na to, aby vzbudila touhu slyšet víc, už zaujímají Electro Deluxe své pozice.  Zpěvák suverénně vkráčí na pódium v typicky modrém obleku s dokonalým úsměvem amerického gentlemana, a už méně obvykle s perfektně zastřiženým plnovousem, který mu dodává glanc moudrého mystika řízlého novodobým hipsterem. Bezpochyby jak svým vizuálem, tak nezaměnitelným projevem, vytváří James Copley charakteristickou image kapely.

 

 

Bubeník klepe čtyři a Music Bar se naplno položí do první písně z nového alba s názvem K.O. Následuje smršť novinek jako jsou například All Alone, Liar, oblíbený Devil, či Oh, No!, poté kapela plynule přechází do třídílného akustického setu, kde mají více prostoru instrumentalisté, dechaři si střihnou svá dynamická sóla a párty neúprosně jede dál ve stylu šlapavého, soulového Heaven Can Wait. Krev v žilách nám rozproudí tanečnější Keep My Baby Dancing a Twist Her. V závěrečné písni Smoke předvádí James neuvěřitelnou show při práci s publikem, kdo neskáče a nekřičí, je zpražen zlověstným pohledem, naopak sličné dámy v první řadě se mohly těšit vřelé frontmanovy pozornosti.

Po falešném rozloučení následuje dodatek Eye For An Eye, Staying Alive a naprosto dokonale energií napěchovaná Majestic. Samozřejmě v této kapele nenajdeme slabé články, ale najdeme silnější, čímž je bezesporu fantastický Jérémie Coke hrající na basu. Nejenže hraje naprosto božsky, ale i zpívá a je tak nechutně sympatický, že tu kapelu prostě musíte mít rádi už jen kvůli němu.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Závěrečný činel již zazněl, zpěvák děkuje a děkuje. Krásný moment nastává, když představuje kapelu slovy "You Are the Electro Deluxe", což má samozřejmě za následek skutečně elektrizující vlnu sounáležitosti v publiku, navíc není James Copley daleko od pravdy, protože bez publika by se koncert přirozeně nekonal a právě při živém vystoupení posluchač aktivně vstupuje do hudební události jako nepostradatelný člen. Výsledek je potom dílo kapely, ale i davu pod ní, všichni opletení vibrující energií. A proto nás to tak baví a na koncerty budeme chodit dál, zvláště na takové, jako nám předvedli výteční Electro Deluxe. Díky a přijeďte zas!

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Bagatelles Marathon Johna Zorna představí ve čtvrtek elitu amerického jazzu

    Již tento čtvrtek 20. června odstartuje v pražskému Foru Karlín Bagatelles Marathon - unikátní projekt, v němž fenomenální hudebník a skladatel John Zorn představí publiku výběr 50 skladeb z cyklu The Bagatelles. Elita amerických muzikantů, seskupená do čtrnácti úderných sestav, rozproudí více než čtyřhodinový gejzír úchvatné hudební kreativity, který v podstatě vydá za samostatný skvěle obsazený jazzový a alternativní festival.

  • Kytarista Al McKay k nám přiveze zvuk slavných Earth, Wind & Fire

    Dynamickou a pestrobarevnou dobu přelomu éry hippies a třpytivých funky sedmdesátých a osmdesátých let symbolizuje kapela Earth, Wind and Fire. Hudbu, která zásadně ovlivnila vývoj funku a R'n'B, přiveze do Velkého sálu pražské Lucerny kytarista Al McKay, jenž byl její oporou a významným spolutvůrcem v klíčových sedmdesátých a osmdesátých letech.Majitelem šesti cen Grammy vystoupí ve stylovém prostředí Lucerny s jeho formací Earth, Wind & Fire Experience.

  • Blues Alive 2019 se ponese ve znamení velkých ženských hlasů i mistrovských kytaristů

    Letošní držitel nejprestižnější ceny bluesového světa Blues Music Award v kategorii současného blues, louisianský multiinstrumentalista a zpěvák Kenny Neal. Nejlepší současná pianistka podle týchž cen Marcia Ball, jeden z nejvýznamnějších představitelů střední generace chicagského blues Ronnie Baker Brooks či mimořádně úspěšná gospel-bluesová zpěvačka Lizz Wright. To jsou jen některá ze jmen hvězd letošního čtyřiadvacátého ročníku mezinárodního festivalu Blues Alive. 

  • Kenny Wayne Shepherd našel svou cestu

    Kytarista a zpěvák Kenny Wayne Shepherd se svou kapelou vydává nové, již osmé studiové album. The Traveler, jak se deska jmenuje, nabízí deset skladeb, které se pohybují na pomezí blues, country a kytarového rocku. Kenny působí po skladatelské stránce čím dál sebejistěji a stejně tak se pouští více do zpěvu. A jak působí album jako celek?