Colours of Ostrava - den poslední

Někoho mohlo překvapit a zároveň rozesmutnět, že máme před sebou již poslední festivalový den. Náplastí na smutek mu však mohly být další zajímavé kapely, které uzavíraly mimořádně podařený ročník Colours of Ostrava.

Mika Mika Tereza Ticháčková/musicweb.cz

Poslední festivalová noc si žádá prožít ji celou (pro některé) až do rána, a tak krátce po otevření festivalových bran moc návštěvníků ke spatření ještě nebylo. Po jedné hodině odpolední se ale začala situace měnit. Na Agrofert Fresh Stage se jako první představila mladá kapela The Dust, vítěz soutěže Boom Cup, která vystoupila na Colours vůbec poprvé. Ke "standardní kapelové sestavě" využívají kluci navíc i menší dechovou sekci, a tak bylo na pódiu opravdu plno. Hrají autorskou tvorbu někde okolo rocku a funku a své první vystoupení si velmi užili. V některých pasážích měl člověk pocit že členové velmi dobře znají hudbu Mňágy a Žďorp, což do zajista znají, protože jsou také z ValMezu.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Ti, pro které byl čtvrtý den plný tropických teplot už opravdu hodně unavující, mohli si jít příjemně odpočinout a zchladit na koncert písničkáře Williama Witzsimmonse. Zadumaný kytarista a skladatel možná některé posluchače uspal, ale myšleno v tom nejlepším slova smyslu. K sobě si tentokrát přibral spoluhráče na doprovodnou kytaru a bicí, což výsledný dojem příjemně osvěžilo. Koncert, který se konal v Gongu, byl téměř vyprodaný a vyznačoval se mimojiné krásným zvukem.

Hlavní scéna v pozdnějším odpoledni patřila dvojici Rodrigo y Gabriela. Dva muzikanti, kteří měli oproti všem předchozím hudebníkům velmi složitý úkol. IMG 0727Utáhnout největší stage bez baskytary, bicích a zpěvu jen se dvěma španělkami. Nutno podotknout, že v jejich případě se však nejednalo o reprodukci táborových písní, ale o příjemnou kytarovou smršť, která málokoho nechala v klidu. Ačkoli jejich výkon byl intenzivní a oba dali do projevu všechno, je otázka, jestli byla volba největší stage pro toho vystoupení úplně vhodná. Po několika desítkách minut se člověk také nedokázal zbavit dojmu, že slyší skvělé hraní, ale zároveň jakýsi "akustický kytarový pop" založen na stejných rytmech a stejných schématech.

Další zajímavé koncerty byly k vidění i na menších stage. Například Monikino Kino zahráli před téměř k prasknutí natřískanou Electronic Stage. A večer na hlavní stage uzavřela jedna z posledních hvězd festivalu, zpěvák Mika, jehož výkon byl rozhodně důstojným zakončením celého festivalu.

Sledujte jazz a blues na Facebooku:
 

Jak tedy shrnou letošní ročník? V první řadě s pocitem úcty a obdivu k organizaci, která byla bezchybná, programu, ve kterém si každý našel něco a byl (alespoň na české poměry) nadstandartně kvalitní. Atmosféra, která celý festival provázela, byla výjimečná a necítili to evidentně jen návštěvníci, ale i učinkující - vzájemný přenos energie mezi těmito spojenými nádobami byl tedy bezchybný. Jako ten, který navštívil Colours vůbec poprvé, jsem mohl již po prvním dnu konstatovat to, co platí na 100% i nyní. Colours of Ostrava 2016 si nenechám ujít.

 

 

 

 

 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Michael Schenker Fest, Roxy, Praha, 14. 11. 2018

    Prohlédněte si fotoreport z koncertu Michael Schenker Fest, který se konal v pražském klubu Roxy. Koncert proběhl v rámci turné k novému albu Resurrection, které nahrál německý metalový kytarista Michael Schenker se svojí kapelou, která v současné době nese název Michael Schenker Fest. Tato hvězdná sestava se pyšní 4 zpěváky, se kterými tento kytarista během své dlouhé kariéry spolupracoval. Graham Bonnet a Doogie White (oba též působili v kapele Rainbow), Robin McAuley a Gary Barden. Doprovodnou kytaru a klávesy obstaral Steve Mann, basu Chris Glen a za bicí se posadil Ted McKenna.

  • Do Prahy se vrátí umělec Charlie Winston

    Charismatický britský zpěvák, skladatel a producent Charlie Winston navštíví v únoru příštího roku podruhé Českou republiku.

  • Mikulášská s The Tap Tap se blíží

    Zhruba tři týdny nás dělí od tradiční Mikulášské s The Tap Tap, která bude pokračovat letos již sedmým ročníkem. První ročníky jsme měli možnost navštívit ve vyprodeané Státní opeře, díky jejím opravám se však už potřetí přesuneme do
    prostorného Fora Karlín. Předvánočnímu kouzlu tohoto koncertu však rozhodně neubírá, ba naopak se této akce může zúčastnit větší počet diváků a hlavně dětí.

  • Sophie Hunger je hudební chameleon

    Jen u málokterého umělce se posluchač dočká tak častých a pozoruhodných zvukových obratů, jako je tomu u švýcarské písničkářky Sophie Hunger. Ta v pražském klubu Palác Akropolis v neděli 11. listopadu představila svoji novou desku Molecules, na níž se více posouvá k elektronickému zvuku.