Colours of Ostrava - den druhý Doporučený

Druhý den Colours se nesl zejména v duchu výrazných pěveckých hlasů.

Of Monsters and Men Of Monsters and Men Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Těžko říci, zda bylo dílem náhody, a nebo promyšleným záměrem umístění koncertů dvou výrazných pěveckých osobností současné norské scény hned za sebe. Zatímco mladší z dvojice Aurora Aksnes obsadila největší stage festivalu, její o více než o deset let starší kolegyně Suzanne Sundfør se musela spokojit "pouze" s druhým největším pódiem na Alcerol Mittal Stage. Ať už to bylo jakkoli, tato konfigurace dovolila zajímavé a bezprostřední porovnání.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Aurora Aksnes je novým a mladým objevem - talentovanou zpěvačkou, kterou se nebáli pořadatelé umístit právě na největší stage festivalu. Její křehké vzezření a spíše zadumanější skladby mohly leckoho před jejím koncertem znejistět, zda tak velkou stage "utáhne", ale již po několika úvodních skladbách se jakékoli původní obavy rozplynuly. Křehká dívka je totiž majitelkou velkého (a vysokého) hlasu, na kterém na druhou stranu z podstatné části stojí a padá celá její tvorba. Tak jako tak, v rychlých i pomalejších a temnějších skladbách dokázala mladičká Aurora kapelu i publikum v klidu utáhnout a chvílemi se zdálo, že jí ani největší pódium festivalu dostatečně velké není. Nutno také pochválit skvěle sestavený setlist, který zanechal publikum v závěru přesně tam, kde měl. Přídavek se nekonal a to je dobře !

 

 

O několik minut později na vedlejší stage začínal koncert její o řadu let zkušenější harcovnice Suzanne Sundfør. Větší usazenost a hudební vytříbenost je vzhledem ke zkušenostem daným věkovým rozdílem pochopitelná a i to je důvod, proč se Suzanne zcela logicky může pouštět v posledních letech do zcela nových hudebních končin. Její poslední tvorba ač aranžérsky dobře zvládnutá je však možná často až moc překombinovaná a platilo to částečně i v případě jejího vystoupení. Výrazově a emocionálně byl její koncert také výrazně jednotvárnější, než v případě její mladší předchůdkyně. 

Samostatnou kapitolou druhého dne Colours Of Ostrava byl koncert zpěvačky Anohni. Pokud by míra polarity názorů na koncert jakéhokoli hudebníka byla zároveň měřítkem jeho geniality, pak můžeme s klidným svědomím konstatovat, že Anohni je genius. Pro mnoho lidí byl její páteční koncert neopakovatelným zážitkem plným silných emocí, pro další pak vystoupením za hranicí kýče. Zcela zásadní byl v jejích skladbách důraz na obsahovou stránku, tedy především na sdělení jejích názorů. Provedení jednotlivých skladeb bylo už pak víceméně věcí druhořadou. To stejné pak platilo i o řemeslně velmi dobře zpracovaném vizuálním doprovodu jejích skladeb. I ten byl koncipován velmi jednoduše pouze s jasným cílem podpořit a umocnit emoce posluchačů, a tím pádem ještě více zacílit na obsahovou stránku věci. Ať už jste si z jejího koncertu odnesli depresi a pocit mírného zneužití, a nebo naopak silné pohnutí, druhý den jste si na její koncert s více či méně příjemným zamrazením v zádech vzpomněli tak jako tak.

Největší scéna festivalu patřila po půlnoci kapele Of Monsters and Men. Z kapely od prvních minut sršela energie, která se rychle přenesla i na všechny pod pódiem. Dřevní a usazené groovy ala Mumford and Sons, všichni členové kapely zpívající (včetně těch, kteří před sebou neměli mikrofon), hudba přímočará a úderná, zahraná s nadšením a lehkostí. Radost.

Prohlédněte si také fotografie z druhého dne festivalu

První polovina festivalu je za námi, druhá ale ještě před námi - stejně jako další porce zajímavé hudby.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Bounty Rock Cafe Open Air, Olomouc, 16. 6. 2018

    To byl pořádný rockový festival v kotli olomoucké korunní pevnůstky! Zahájení patřilo olomoucké skupině Skramasax  a pak následovala dánská rocková smršť Blindstone. Metalisty, a nejen je, potěšila nejvýraznější skupina současnosti Dymytry, předvádějící nejen hudební, ale i propracovanou pódiovou a ohňovou show. Excelentní zpěvák skupiny Rainbow (nejen) Doogie White nám svým živelným projevem připomenul jejich hity. Po skupině Supergroup přišla největší hvězda večera - The Magic of Santana. Originální Santanovi zpěváci Alex Ligertwood a Tony Lindsay se špičkovým devítičlenným bandem předvedli úžasnou a strhující show. Trochu v jejich stínu ukončil festival blues-rockový kytarový virtuos Ryan McGarvey. Vynikající a určitě rád zajdu na jeho samostatný koncert. Půlnoc odbila a festival uprostřed města Olomouce musel nekompromisně skončit. Tak za rok zase! Koukněte na fotoreport:

     

  • Respect festival 2018 a jeho koktejl indického beatboxu i haitských rituálů

    Polovina června znovu otevírá bránu do světa hudby z různých koutů celé Země, a tím je Respect festival, který tentokrát probíhal o víkendu 16. a 17. června na louce u Bruselské cesty na Výstavišti Holešovice. Africké rituály, indický beatbox i izraelské blues se nečekaně sešli na jednom pódiu.

  • Arcade Fire v Praze: Jedna z nejlepších koncertních kapel vystoupila před poloprázdnou halou

    Skupina Arcade Fire poprvé vystoupila u nás a představila svou téměř dokonalou až extatickou show a vzor muzikantství. Možná by stačilo napsat pár superlativů a recenze by byla hotová, když jedinou vadou koncertu bylo, že se jeho intenzita chvílemi až nedala vydržet.

  • Foto: Michal Pavlíček, Střelecký ostrov, Praha, 14. 6. 2018

    Michal Pavlíček vystoupil v červnový večer pod širým nebem v příjemném prostředí Střeleckého ostrova se svou kapelou ve složení Miloš Meier - bicí, Martin Ivan - basa, Michal Nejtek – klávesy. Představili zde skladby z právě natáčeného sólového alba Michala Pavlíčka Pošli to tam, které vyjde v září u Warner music. Začátek koncertu obstaral smyčcový Pavel Bořkovec Quartet, který v instrumentální podobě předvedl skladby od Rolling Stones, Black Sabbath a Pražského výběru. pak již přišla chvíle pro Michala Pavlíčka a jeho kapelu.

    Sledujte Musicweb na Facebooku:
     

    Výtečná práce se zvukem na kterou jsme u něj již zvyklí a precizní instrumentální výkony ovšem bez samoúčelného exhibování, zato procítění a emoce v každém tónu a akordu. Po skladbách z připravované desky již publikum vřele přivítalo Báru Basikovou kterou pamatujeme po boku Michala Pavlíčka v legendární kapele Stromboli od které zaznělo několik skladeb. Poté se opět připojil Pavel Bořkovec Quartet  kterým kapela zahrála dávnou skladbu Pražského výběru Olda je přítel můj, dále pak kapela zahrála v instrumentální podobě písničku Villa Ada od Stromboli spolu s hostem - houslistou Janem Mráčkem. Dalším hostem byl energický Matěj Ruppert s kterým vypálil Michal Pavlíček a jeho parta dvě písně od Matějovi domovské kapely Monkey Business. Večer završil symbolický duet Michala. Pavlíčka s Bárou Basikovou Veliké Lalulá