Akropole nadšeně tleskala islandským Vök i české Never Sol

Dvojkoncert mladých islandských nadějí Vök a české zpěvačky Never Sol v doprovodu orchestru spustil vlnu emocí, dojímal i roztančil a pořadatelé ho v klidu mohli pojmout jako dvě regulérní akce.

Never Sol v Paláci Akropolis Never Sol v Paláci Akropolis Foto: Zuzana Veselá/musicweb.cz

Kdo v loňském roce viděl Vök na Colours of Ostrava a váhal, jestli má cenu na ně jít znova, nemusel mít obavy. Dá se říct, že 27. února se v pražské Akropoli na pódium postavil někdo jiný. Během necelého roku se (i když na pohled stále hodně mladí) muzikanti posunuli o kus dál a jejich nesmělost je pryč. Úvod show zněl, jako by s sebou kapela vzala islandské hromy. I když Vök znamená v islandštině díru v ledu, seveřané nebyli ledově chladní nebo nepřístupní ani náhodou. Žádné nesmělé oťukávání, ale začali hned živě a zostra. Přidali výraznější beaty, výtečná saxofonová sóla a dva nové songy Walking a Polar. Andri, který se svým saxofonem divoce tančil po pódiu, litoval, že měli na svůj set tak málo času, jinak by se více rozmluvili. Místy vypadal i dojatě (a poněkud vyčerpaně), evidentně překvapený výbornou odezvou publika a plným sálem. Zpěvačka, klávesistka a kytaristka Margrét v závěru využila piana připraveného pro Never Sol a zahrála na něj citlivou píseň, která jako by byla pojítkem mezi oběma koncerty, ze kterých emoce přímo tryskaly. Někdo přišel jen na Vök, jiný na Never Sol, ale prázdno určitě nebylo. Nekonala se žádná předkapela a hlavní hvězda. Oba koncerty by obstály i samostatně a podstatně delší. 

Plnohodnotné album vydají Vök až letos. Zatím má tříčlenná skupina, kterou při živém vystupování doplňuje bubeník, ve své diskografii dvě EP Tensions a Circles. Zbrusu nový singl Waiting naznačuje svěžejší post-triphopový styl než předchozí nahrávky, ale jejich značkou stále zůstávají táhlé ozvěny Margrétiných uhrančivých vokálů, pulzující synťáky, méně obvyklé použití saxofonu a střídání angličtiny s jejich rodným jazykem. Úsečnější islandštiny by se i přes jejich rostoucí světovou popularitu určitě neměli vzdávat. Při poslechu jejich hypnotizující elektroniky se probouzí lidská fantazie, po bloudění chladnou mystickou krajinou se ocitáme ve stylovém klubu v Reykjavíku, kde se taví hudební trendy. A naživo nepůsobí Vök už jen jako islandští The XX, našli svůj vlastní výraz, na koncertní šňůře je to baví čím dál víc a vypadají, že mají radost z poznávání nového inspirativního prostředí a nových lidí, protože neváhali posluchače pozvat, aby za nimi po koncertě přišli. Do setlistu se dostala i pouze instrumentální skladba, která působila až shoegazově. Vök, jen tak dál!

Sledujte rock na Facebooku:
 

Po pauze akorát pro vystání si nekonečnou frontu u všech barů se na pódiu objevil filharmonický orchestr pod vedením Jiřího Kabáta, který zaranžoval autorské písně zpěvačky a klavíristky Never Sol pro šest houslí, kontrabas, cello, dvě violy a klarinet. Křehká Sára Vondrášková alias Never Sol se posadila za piano a sálem se rozezněly písně, které by svou epičností obstály v kterékoliv Bondovce. Sára se drží svých zavedených schémat a neriskuje. Řemeslo sice zvládá dobře, jen její písně unavují svým stereotypem. Obstály by spíše jako scénická hudba. Je ale nutno přiznat, že nové aranže do nich vnesly mnoho intenzivních momentů, atmosféra večera velmi příjemná a povznášející. Sára se překvapeně se širokým úsměvem otáčela do publika, jako by nevěřila, že může mít úspěch. Publikum ji ale v tu chvíli milovalo a kdo se mezitím odvážil prohodit pár slov, toho kolemstojící probodli pohledem. Na přídavek už neměla s orchestrem připravený dostatek materiálu, takže zazpívala jen za doprovodu piana a posluchači si tak mohli naplno vychutnat její charismatický hlas se soulovým nádechem. Never Sol to ten večer slušelo a velmi jí sluší také výměna elektroniky za smyčce.

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Bounty Rock Cafe Open Air, Olomouc, 16. 6. 2018

    To byl pořádný rockový festival v kotli olomoucké korunní pevnůstky! Zahájení patřilo olomoucké skupině Skramasax  a pak následovala dánská rocková smršť Blindstone. Metalisty, a nejen je, potěšila nejvýraznější skupina současnosti Dymytry, předvádějící nejen hudební, ale i propracovanou pódiovou a ohňovou show. Excelentní zpěvák skupiny Rainbow (nejen) Doogie White nám svým živelným projevem připomenul jejich hity. Po skupině Supergroup přišla největší hvězda večera - The Magic of Santana. Originální Santanovi zpěváci Alex Ligertwood a Tony Lindsay se špičkovým devítičlenným bandem předvedli úžasnou a strhující show. Trochu v jejich stínu ukončil festival blues-rockový kytarový virtuos Ryan McGarvey. Vynikající a určitě rád zajdu na jeho samostatný koncert. Půlnoc odbila a festival uprostřed města Olomouce musel nekompromisně skončit. Tak za rok zase! Koukněte na fotoreport:

     

  • Respect festival 2018 a jeho koktejl indického beatboxu i haitských rituálů

    Polovina června znovu otevírá bránu do světa hudby z různých koutů celé Země, a tím je Respect festival, který tentokrát probíhal o víkendu 16. a 17. června na louce u Bruselské cesty na Výstavišti Holešovice. Africké rituály, indický beatbox i izraelské blues se nečekaně sešli na jednom pódiu.

  • Arcade Fire v Praze: Jedna z nejlepších koncertních kapel vystoupila před poloprázdnou halou

    Skupina Arcade Fire poprvé vystoupila u nás a představila svou téměř dokonalou až extatickou show a vzor muzikantství. Možná by stačilo napsat pár superlativů a recenze by byla hotová, když jedinou vadou koncertu bylo, že se jeho intenzita chvílemi až nedala vydržet.

  • Foto: Michal Pavlíček, Střelecký ostrov, Praha, 14. 6. 2018

    Michal Pavlíček vystoupil v červnový večer pod širým nebem v příjemném prostředí Střeleckého ostrova se svou kapelou ve složení Miloš Meier - bicí, Martin Ivan - basa, Michal Nejtek – klávesy. Představili zde skladby z právě natáčeného sólového alba Michala Pavlíčka Pošli to tam, které vyjde v září u Warner music. Začátek koncertu obstaral smyčcový Pavel Bořkovec Quartet, který v instrumentální podobě předvedl skladby od Rolling Stones, Black Sabbath a Pražského výběru. pak již přišla chvíle pro Michala Pavlíčka a jeho kapelu.

    Sledujte Musicweb na Facebooku:
     

    Výtečná práce se zvukem na kterou jsme u něj již zvyklí a precizní instrumentální výkony ovšem bez samoúčelného exhibování, zato procítění a emoce v každém tónu a akordu. Po skladbách z připravované desky již publikum vřele přivítalo Báru Basikovou kterou pamatujeme po boku Michala Pavlíčka v legendární kapele Stromboli od které zaznělo několik skladeb. Poté se opět připojil Pavel Bořkovec Quartet  kterým kapela zahrála dávnou skladbu Pražského výběru Olda je přítel můj, dále pak kapela zahrála v instrumentální podobě písničku Villa Ada od Stromboli spolu s hostem - houslistou Janem Mráčkem. Dalším hostem byl energický Matěj Ruppert s kterým vypálil Michal Pavlíček a jeho parta dvě písně od Matějovi domovské kapely Monkey Business. Večer završil symbolický duet Michala. Pavlíčka s Bárou Basikovou Veliké Lalulá