Black Country Communion: Noví hardrockoví velikáni bodují i počtvrté

Skupina Black Country Communion je na současné hudební scéně ozvláštňujícím a ne zcela typickým příkladem kapely. Za sebou mají již tři vydařené desky a nyní vydali čtvrtou nazvanou BCCIV. Jde znovu o hardrockovou nálož?

Black Country Communion - BCC IV Black Country Communion - BCC IV Zdroj: přebal CD

Black Country Communion působí na scéně od roku 2009. Tuto skupinu utvořili známí hudebníci. Prvním je baskytarista a zpěvák Glenn Hughes známý například jako člen Deep Purple, který také vystupuje sólově, a nyní se podílel třeba na nové desce Joea Satrianiho. Druhý je bluesrockový kytarista a zpěvák Joe Bonamassa, který spolupracuje například se zpěvačkou Beth Hart. Jason Bonham je bubeník a syn Johna Bonhama, který hrál na bicí v Led Zeppelin. Posledním členem je americký klávesista Derek Sherinian, jenž si zahrál v kapelách Billyho Idola, Alice Coopera nebo Yngwieho Malmsteena.

A díky této spolupráci vznikla hardrocková superskupina, která čerpá z rocku a blues. Neshody v kapele mezi Hughesem a Bonamassou vedly v roce 2013 k přerušení činnosti kapely, ale i tak do té doby stihli vydat tři alba – Black Country Communion, Black Country Communion 2 a Afterglow. Všechna tato alba produkovaná Kevinem Shirleym sklidila velký úspěch mezi fanoušky jednotlivých umělců i mezi kritiky. O to větší radost měli poté, co se v roce 2016 kapela nechala slyšet, že Joe i Glenn chtějí kapelu obnovit a tvoří nové skladby pro další album. A tak tu je BCCIV této britsko-americké partičky.

Parta muzikantů předvádí na desce skvělé výkony, dostatek prostoru dostávají všichni, i když jsou v hledáčku především Glenn a Joe. Deset skladeb a žádná nezní podobně. Různorodost skladeb je znatelná od počátku, nicméně celá deska drží pohromadě. V mnoha případech si Joe a Glenn protáhli své skladby, které klidně trvají 6 nebo 8 minut, což na současné scéně není obvyklý postup, zato velmi vítaný. (Pokud má hudebník co říci.) Rádia kvůli jejich striktní stopáži asi celé jejich kousky však hrát stejně nebudou.

První skladba – Collide – hned nastartuje rockový nářez a drive neutuchá ani na okamžik. Glenn v 66 letech vyzpívá výšky i ječivé tóny s přehledem a mnohdy lépe než kdejaký mladík. Stejně tak si poradí s níže položenými slokami i dravějším refrénem. Zpěvu se tento rockový bard rozhodně nebojí a o tom, že by jeho hlas stárnul, nemůže být zdaleka řeč. Glenn na desce zpívá nejvíce a například v Over My Head se kapela přibližuje přístupnějšímu a chytlavějšímu rocku. Skladatelsky rozpoznáváme pasáže či skladby z dílny Glenna, jelikož se některé postupy odráží i na Glennově sólové desce ze stejné doby Resonate

 

 

Wanderlust vládne podprahovými klávesovými vsuvkami a jedná se o nefalšovaný rockový postup - šepot, tvrdší, jemný i výrazně břitký Glennův hlas promlouvá přímo. Skladatelsky znovu pevná melodie, která se nerozpadá ani po osmi minutách, a kterou oživuje nepodbízivé a výrazné kytarové sólo, se řadí mezi čistě rockové záležitosti. Love Remains oproti tomu jde ve stopách staršího hard rocku a můžeme říct, že se v některých tvrdších pasážích přibližuje metalu. Tuto linku drží i skladba Sway, ze které přímo srší deeppurplovská nálada. K blues se odklání temná a jediná klidnější skladba - The Cove. Všechny mají společné jedno - jde o silné, zapamatovatelné a neoposlouchané melodie.

Pěvecká role se prohodí jenom v případě třetí skladby na albu The Last Song of My Resting Place. V této skladbě je od prvních tónů rozpoznatelný rukopis především Joea Bonamassy. Dlouhá, skoro osmiminutová skladba však uběhne jako voda, protože výraz i aranž jsou odlišné od zbytku pořádné dávky energie. Více v ní vyniká Bonamassův text, který až písničkářsky vypráví příběh potopeného Titaniku. Housle v podání Gerryho "Fiddle" O'Connora dodávají skladbě sentimentální podtext i díky melodii inspirované Irskem a díky mandolíně a Joeův pěvecký projev podtrhuje melancholii, drama celé události i temnotu. Loď jde na konci skladby ke dnu jako vytrácející se part houslí i lidé na palubě. Tato skladba, která se aranží přibližuje Bonamassově Black Lung Heartache, je skladatelskou jedničkou na albu. Joe velice dobře umí propojit zvuk a příběh a vždy se v jeho skladbách jedno neobejde bez druhého.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Jako celek funguje BCCIV kompaktněji, celistvěji a jednotně než předešlá Afterglow, nicméně rukopis Glenna a Joea se nezapře. Tato deska je výrazná mezi současnou hardrockovou hudbou a od dob hardrockových matadorů, jako jsou Deep Purple, nic podobně překvapivého a podařeného nevzniklo. Škoda je, že jsou všichni členové tolik vytíženi, protože světové turné by si kapela rozhodně zasloužila, koneckonců již mají mnoho vlastního materiálu, který by měl být slyšet i živě.

Přehled

  • Interpret: Black Country Communion
  • Název: BCC IV
  • Formát: CD
  • Skladby: Collide, Over My Head, The Last Song for My Resting Place, Sway, The Cove, The Crow, Wanderlust, Love Remains, Awake, When the Morning Comes
  • Čas: 60:31
  • Datum vydání: 22. září 2017
  • Vydavatel: J&R Adventures
  • Hodnocení: 90 %
Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 16. 11. 2018

    Druhý večer festivalu zahájila prostějovská skupina King Bee s velšským zpěvákem a kytaristou Daley B. Williamsem. Reverend Sekou, na fotkách seriózně vyhlížející kazatel, to tady řádně roztočil. Během prvních písní z něj postupně odlétl klobouk, sako, kravata i košile a zbytek koncertu již poletoval tento malý a dredatý mužík po pódiu i pod ním jen v nátělníku. Tak to byla přímo strhující ďábelská mše! Nesourodé seskupení North Mississippi Blues Project trojice bluesmanů RL Boyceho, Kennyho Browna a Roberta Kimbrougha mě už tolik nenadchlo. Závěr večera patřil očekávané hvězdě festivalu, kterou nebyl nikdo jiný než legenda moderního blues, Joe Luis Walker.

  • Foto: Blues Alive, Dům kultury, Šumperk, 15. 11. 2018

    Tak to je pecka! Festival Blues Alive získal nejprestižnější světové žánrové ocenění nazvané Keeping The Blues Alive Award pro rok 2019! Cenu uděluje americká nadace Blues Foundation, přední světová organizace, která se snaží ocenit, uchovat a propagovat blues. Tohle úžasné překvapení na nás čekalo hned první večer.

  • Foto: Michael Schenker Fest, Roxy, Praha, 14. 11. 2018

    Prohlédněte si fotoreport z koncertu Michael Schenker Fest, který se konal v pražském klubu Roxy. Koncert proběhl v rámci turné k novému albu Resurrection, které nahrál německý metalový kytarista Michael Schenker se svojí kapelou, která v současné době nese název Michael Schenker Fest. Tato hvězdná sestava se pyšní 4 zpěváky, se kterými tento kytarista během své dlouhé kariéry spolupracoval. Graham Bonnet a Doogie White (oba též působili v kapele Rainbow), Robin McAuley a Gary Barden. Doprovodnou kytaru a klávesy obstaral Steve Mann, basu Chris Glen a za bicí se posadil Ted McKenna.

  • Foto: Maceo Parker, Měšťanská beseda, Plzeň, 15. 11. 2018

    Maceo Parker je uznávaný americký funkový a souljazzový saxofonista. Proslavil se především v 60. letech díky známému hudebníkovi Jamesovi Brownovi. Podívejte se na naši fotogalerii z plzeňské Měšťanské besedy.

Další podobné články