Nejlepších 5 skladeb houslisty Nigela Kennedyho

Na hudební scéně je nespočet houslistů, kteří se věnují klasice, ale také žánru crossover. Tato kombinace se však nejednomu hudebníkovi vymstila. Důvod je jednoduchý. Pokud se někdo ze světa klasické hudby pustí do předělávání popových, chcete-li mainstreamových skladeb, dost často může dojít k omylu a vše v jednom okamžiku ztratí hodnotu i kvalitu. Světlou výjimkou je v tomto ohledu britský houslista Nigel Kennedy.

Nigel Kennedy Nigel Kennedy Zdroj: bbc.co.uk

Ten se dá dokonce považovat za průkopníka crossoveru. Jeho geniální nadání a způsob pojetí známých skladeb pop music, ale i rockových písní, je naprosto unikátní. Není náhodou, že během své bohaté kariéry mohl spolupracovat s takovými hudebními velikány, jakými jsou Jeff Beck, Paul McCartney, The Who nebo Boy George.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Během své kariéry posbíral několik prestižních ocenění, vydal několik studiových alb, ale hlavně se stal respektovaným hudebníkem. Kennedy se chystá na svůj koncert v Praze, který odehraje 14. 3. v Kongresovém centru. Je na co se těšit.

1. Nigel Kennedy a slavná Purle Haze Jimiho Hendrixe

Kennedy je považován za zlého muže klasické hudby. Nejen, že má za sebou divoké období, za které by se nemusela stydět kdejaká rocková hvězda, ale nebojí se přetvořit slavné skladby, které měnily historii světového rocku. Jak sám říká, Jimi Hedrix byl génius a jeho umění hry na kytaru je neopakovatelné. Jak naložit se slavnou skladbou Purle Haze?

 

 

2. Light My Fire od The Doors

Málokdo si může troufnout překročit žánry jako Nigel Kennedy. Kde jaký jazzman a hudebník žasne nad lehkostí a umem dnes jednašedesátiletého Brita. Skladba Light My Fire patří mezi největší hity ikonických The Doors. Skladba, kterou původně ozdobil zpěv Jima Morrisona, vznikla v roce 1966. Od té doby dostala několik nových kabátů. Ten klasický od Nigela Kennedyho.

 

 

3. Housle versus kytara aneb rande s Jeffem Beckem

S Nigelem Kennedym si neváhaly zahrát kdejaké ikony světové hudby. Jedním z těchto velikánů je kytarista a bývalý člen The Yardbirds Jeff Beck. Tento člen rock and rollové síně slávy je považován za jednoho z největších kytaristů všech dob a je jedním z řady, se kterými Kennedy spolupracoval.

 

 

4. Nigel Kennedy a jeho While My Guitar Gentle Wheeps

Když v roce 1968 vypustily The Beatles jednu ze svých nejpoetičtějších písní z alba The Beatles (je známé jako White album) asi netušili, kolik muzikantů touto skladbou inspirují. Existují zdařilé i méně zdařilé covery. Ten od Nagela Kennedyho patří mezi prvně jmenované. Autorem skladby je již zesnulý exbeatlesák George Harrison.

 

5. The Who, Nigel Kennedy a ikonická Baba O'Riley

Zřejmě neznámější píseň britských The Who patří mezi nejlepší rockové skladby historie. Spojení experimentálního elektronického zvuku a klasického rocku doplnil na několika exkluzivních vystoupeních právě Kennedy. Jak později sám přiznal, spolupráce s Who byla v jeho kariéře zásadní.

 

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Egberto Gismonti v Praze ukázal mistrnou hru na kytaru i klavír

    Na festival Struny podzimu zavítal sedmdesátiletý brazilský hudebník Egberto Gismonti. Během jednoho večera v krásných prostorách Anežského kláštera ukázal posluchačům ve dvou koncertech svůj mistrovský um jak ve hře na kytaru, tak i na klavír.

  • Lynyrd Skynyrd vydali živé album

    Rocková kapela Lynyrd Skynyrd vydala záznam koncertu, který se odehrál v americkém městě Atlantic City. Vystoupení proběhlo už před dvanácti lety.

  • Historicky první koncert Buddyho Guye se blíží

    Ve čtvrtek 8. listopadu se splní sen všech českých bluesových fanoušků. V Praze vůbec poprvé zahraje kytarista a zpěvák Buddy Guy, jednoznačný úřadující bluesový král, poslední aktivní pamětník rozkvětu chicagského blues na přelomu 50. a 60. let, velký vzor kytarových es Jimiho Hendrixe, Erica Claptona, Jeffa Becka či Jimmyho Page.

  • Paul Brady a Andy Irvine se vrátili o 40 let

    Když se řekne: "Teď vám zahrajeme skladby z desky, kterou jsme nahrávali před čtyřiceti lety...", ihned si posluchač uvědomí, jaká doba mezitím uplynula. Paul Brady a Andy Irvine desku nahráli přesně před 42 lety a nejen ji přijeli živě představit na pražský koncert v rámci festivalu Struny podzimu. Část hudební historie ostrovního Irska tak přemístili alespoň na jeden večer k nám.